Praha 1, Sklady zabaveného majetku
Dlouhá 731/33
Sklad 4, 4a, 4b, 4c, 4d, 4e, 39, 39a, 39b, 39d. Hromadný sklad.
Původní majitel: Nadace Beth–Haam.
Nábytek a kufry, knihy, volné knihy, nepřístupné knihy, zakázané knihy, vědecká literatura, judaica, vedlejší sklad knih, sběr TSO 5, konfekce, noty, lednice, šicí stroje, starožitný nábytek, sběr, župany pánské, sklo (použité skleněné předměty).
Treuhandstelle vznikla z rozkazu Ústředny pro židovské vystěhovalectví 13. října 1941 a byla největším oddělením působícím při Židovské náboženské obci v Praze. Náplň činnosti tohoto oddělení byla naznačena již dobou jeho vzniku. O tři dny později odjel z Protektorátu Čechy a Morava první transport židovských obyvatel, jehož cílovou stanicí bylo ghetto v Lodži. Po deportovaných osobách v protektorátu zůstaly opuštěné domácnosti, jejich vybavení zde původní vlastníci museli zanechat a odkázat Ústředně pro židovské vystěhovalectví (v srpnu 1942 přejmenované na Ústřední úřad pro uspořádání židovské otázky v Čechách a na Moravě). Evidencí a správou vybavení opuštěných bytů byla pověřena právě Treuhandstelle. Počet těchto domácností se postupem času pochopitelně zvyšoval, což vedlo i k nárůstu agendy tohoto oddělení.
Hlavní náplní činnosti Treuhandstelle byla evidence a správa movitého majetku deportovaných osob. Její zaměstnanci vybírali na seřadišti od osob zařazených do transportu klíče od jejich bytů, evidovali veškeré věci v těchto bytech zanechané, označovali je transportním číslem jejich původního majitele a takto „zpracované“ movitosti pak odváželi do speciálních skladů určených k jejich uložení. Ve skladech pak docházelo k dalšímu třídění věcí a k jejich oceňování. Tyto činnosti museli z rozkazu Ústředny vykonávat zaměstnanci Židovské náboženské obce.
Různé sklady uchovávaly majetek různého druhu a kvality. Existovaly sklady uměleckých předmětů, knih, šicích strojů, potravin, porcelánu a skla, rukavic, plynových sporáků, hudebních či lékařských nástrojů a mnohé další, jejichž specializace se vytvářela postupně v souvislosti se vzrůstajícím objemem předmětů, které bylo nutné spravovat a evidovat. Zvyšující se počet opuštěných domácností vedl k nutnosti navýšit i počet skladů, ve kterých se movitý majetek deportovaných osob uchovával. Na konci roku 1941 disponovala Treuhandstelle pěti sklady, nicméně již v únoru 1942 vzrostl jejich počet na 19. Na konci roku 1942 spravovala Treuhandstelle již 56 specializovaných skladů, ve většině případů zřízených v objektech původně patřících obětem nacistické perzekuce.
